Přístup k přihlašování do systému bude uzavřen dnes (9. 9. 2015) ve 24:00. Tím končí registrace na akci i možnost zvolit si techniky předem (ti, kteří si nezvolili techniky předem, budou na akci patřičně postiženi, pravděpodobně přinejmenším Deusnovou pěstí).

Registrace na místě začíná od 16:00, organizátoři ale na místě budou už dříve, takže se nebojte, že budete sedět před zavřenou chatou. Pokud přijedete autem, dejte nám prosím vědět předem.

Nikdo NESMÍ ZAPOMENOUT přihlášku na akci (zvláště pak účastníci mladší 18ti let, kteří ji MUSÍ mít podepsanou od rodičů). Nezapomeňte také doklady a kartičku pojištěnce, bez které by nikdo na podobné akce jezdit neměl. Jistota je jistota.

Registrační poplatek na místě je 220 Kč, na dluh nikoho na akci nepouštíme.

Účastníci na místě spí v budově na půdě (na zemi na kobercích), nebo venku v hangáru (na zemi na kobercích). V obou případech je potřeba spacák a karimatka. Stany s sebou prosím neberte.

Na místě bude čajovna, která bude nabízet i omezenou nabídku jídel (včetně snídaní), přesto nespoléhejte jen na ni (zvláště, pokud jako Druid, potřebujete denní dávku masa přímo do žíly).

První část hry začíná v pátek v cca 21:00, prosíme všechny účastníky, aby se pokusili dorazit včas. Pokud z jakéhokoliv důvodu nebude moci v pátek dojet, napište nám prosím. Sobotní hra začíná už v 9:00 (ano, přesně tak moc brzo).

Od zítřejšího odpoledne je možno organizátory kontaktovat pouze telefonicky (kontaktní číslo: 728 584 364, Lukáš "Goldy" Sochor).

Neohlášené "dárečky" posíláme domů. Pokud víte o někom, kdo by chtěl jet, nebo se ukázat, ať se nám prosím ještě ozve.

Mohl to být nádherný den. Jeden z těch, kdy od západu vanul teplý vzduch plný vůně bylin a pryskyřice a přinášel s sebou klid a uvolnění. Západní vánek býval příjemný, a zatímco vítr od kamenitých vrchovin severu s sebou přinášel chlad, vítr od východu obvykle těžká mračna plná deště a vítr od jihu horký vzduch v prudkých poryvech rozprašující pouštní písek, ten západní obyvatelé Dirugakure obvykle vítali jako příslib krásného počasí. Dnes ale ne.

Západní vítr byl dnes ráno plný osudové příslibu a necítila to jen starostka Keito Suchiro, která z balkónu své pracovny shlížela na vesnici. Byl to vítr rozdmýchaný křídly války, jejíž soukolí se pomalu rozbíhala. Byl to vítr pročesaný břitkými čepelemi katan a nasáklý krví bojovníků i nevinných.

Nechtěla na to myslet, a proto se k němu vzdorně obrátila zády a nastavila tvář slunci, které už vystoupalo nad obzor. To ale nic nezměnilo na tom, že válka přišla a i přesto, že její vesnice se nacházela hluboko v zázemí za předpokládanými bojovými liniemi, nastal čas smrti a utrpení, a když vše půjde špatně, převalí se i přes její malou zem.

"Vypadáte zachmuřeně."

Trhla sebou, i když jej očekávala. Nikdy ho neslyšela přicházet, Rinnes Sarutobi byl jako kočka. Navzdory tomu, že často tvrdíval, že do Dirugakure přišel na odpočinek, bylo v něm stále něco smrtícího, instinkty bojovníka obratně ukryté tak, aby mátl případné protivníky i přátele.

"Je to chmurná doba, Rinnes-sama," řekla a obrátila se ke svému veliteli, který uvolněně stál před jejím pracovním stolem a v rukou měl několik svitků. "Máte nějaké zprávy od našich spojenců?" změřila si papíry pohledem, "nebo hlášení o pohybu nepřátel?"

"Mám obojí, ale říkal jsem si, že vám je nechám na stole k pozdějšímu prostudování. Doufal jsem, že ještě budete spár Keito-chan, včerejší schůzka rady se protáhla."

Keito se pousmála. Navzdory tomu, že byla jeho představenou, často měl tendenci chovat se k ní jako k mladší sestře. Možná také proto, že měl na starosti její bezpečnost.

"To je v pořádku, spala jsem dobře a dost," zalhala a doufala, že jí její oči neprozradí. "Povídejte, jaká je tedy situace? Už víme, kdy má v plánu dorazit Sedmá divize?"

Rinnes odložil svitky na stůl a jeden z nich rozvinul. "Raikage hlásí, že postupují pomalu a dorazí až zítra ráno. Což je mimochodem o den a půl dříve, než jsme je očekávali," dodal ještě velitel ninjů z Dirugakure a dal smotek papíru stranou. "Pravděpodobně ty mladé geniny žene nelidským tempem a ještě je pohoršen jejich výkonem."

"Jaký vlastně je?" zeptala se Keito, když se Rinnes natahoval po dalším svitku. "Myslím Raikage. Jaký je?"

Rinnes na chvíli zaváhal a potom pomalu otevíral další ze svitků, zatímco s rozvahou začal mluvit: "Je velmi - velmi disciplinovaný. Někteří by řekli, že až chladný. Pravda je ta, že si v životě mnoho přátel nenadělal, přinejmenším od chvíle, kdy nastoupil do úřadu. Má úctu a věrnost svých shinobi, ale nemá jejich lásku. Má vysoké nároky -"

"Dobrá Rinnes-sama," mávla starostka rukou, aby jej přerušila, "myslím, že jsem slyšela dost." To, že ji to příliš nepotěšilo, si už nechala sama pro sebe. "Co ta ostatní hlášení. Říkal jste, že máte něco i o pohybu našich nepřátel. Jaká je situace na frontě?"

Rinnes stočil pohled k listu papíru, který třímal v rukách. "Popravdě nejde o zprávy z fronty. Jde o hlášení našich vlastních zvědů. Dva z nich nezávisle na sobě hlásili pohyb jednotky shinobi. Někteří z nich prý nesli označení žoldáků ze Zvučné." Na chvíli se odmlčel a pak dodal: "Obávám se, že jsou ve službách samurajů a mohli by se pokusit o diverzní akce. Možná i o přímý útok na vesnici."

"Předpokládám, že zdvojnásobíte hlídky na hradbách i v lese."

"Už se tak stalo, ale obávám se, že pokud jich bude více než jedna jednotka, síly Dirugakure by nemusely stačit."

"Pak musíme doufat, že nezaútočí, než dorazí Sedmá divize," řekla Keito a znovu se otočila k vesnici a k lesům, které ji obklopovaly.

"A nakonec pátá a šestá divize - ty budou držet průsmyky v Zemi Kamene. Předpokládáme, že zde dojde k nejkrvavějšímu střetu, pokud náš původní plán nevyjde."

Raikage se narovnal a pohlédl na své velitele, kteří se shromáždili okolo mapy. Krátké pokývnutí stačilo, aby si ověřil, že všichni plánům porozuměli a víc nebylo potřeba. O několik okamžiků ve své pracovně osaměl.

Nebo spíš takřka osaměl. Věděl, že se skrývá u dveří už od počátku porady a pozorně poslouchá. Taková už zkrátka byla, a i kdyby její pošetilé maskovací snahy za něco stály, stejně by věděl, že tam je, protože od ní nic jiného neočekával.

"Je nebezpečné špehovat na tajných válečných poradách, dcero", řekl a otočil se jejím směrem. "Kohokoliv jiného bych na místě zabil, ale ve tvém případě to přidám pouze na seznam tvých zklamání."

"Ano otče", ozvalo se v odpověď a zástěna u bočního vchodu se ve výbuchu kouře proměnila v jeho dceru Yirai, která rychle sklonila pohled k zemi na znamení podřízení, navzdory vzdoru, který v ní takřka slyšel bublat.

"Od zítřka budeš k běžnému tréninku navíc ještě hodinu trénovat skrývání. Nedovolím, abys mě i náš klan takto zostuzovala. Navíc ti tímto zakazuji jakékoliv další pokusy o špehování ? příště už nebudu brát ohledy, na to, že jsi má krev."

"Já jen musela vědět-", spustila Yirai, ale Rakurai neměl náladu na její řeči.

"Ne nemusela. Pro tvoje bezpečí a bezpečí celého spojenectví je dobré, abys toho věděla co nejméně. Díky informacím se můžeš stát cílem pro nepřítele a já se bojím, že jeho metody jsou nad tvé síly. A nerad bych přišel o dceru i celou armádu jen díky tvé slabosti."

"Řekni mi alespoň, ke které divizi budu přidělena!"

Raikage měl pocit, že diskuzi ukončil a chvíli mlčel, pak se ale rozhodl její přání splnit: "K sedmé záložní."

"Ale ta se vůbec nedostane do boje - proč?"

"Protože jsi mladá a nezkušená. A slabá."

Jak čekal, došlo na slzy. Na jedinou slzu, která se na kratičký okamžik zatřpytila v koutku jejího oka a zase zmizela, aniž by dostala možnost stéci po dceřině tváři. Ale byla to slza a to jen potvrzovalo jeho slova. Byla ještě příliš slabá.

"Bojovala jsem s Dračím mužem i s Démonem smrti..."

"Dělala jsi práci shinobi a já věřím, že s tebe jednou bude kunoichi, kterou se nebudu bát poslat na frontu, ale teď ne. Mé slovo je konečné." S tím se Rakurai sklonil k mapě a začal sbírat své poznámky a složky s rozkazy. Jeho dcera ale neodešla.

"Nezůstanu tam. Uteču!", prohlásila s nebývalou rozhodností.

Raikage se znovu narovnal a chvíli ji pozoroval. Možná se mýlil. Možná nešlo o slzu lítosti. Možná šlo o slzu vzdoru. Ale i vzdor byl často slabostí a v časech, jako byl tento, nemohl nikoho nechat vzdorovat vůli kage, ani svojí dceři.

"Zůstaneš. I kdyby to mělo znamenat, že sedmou divizi povedu osobně!"

"Nevím, jestli je to ta správná cesta."

Tichý hlas, ne zcela ženský, ale ani ne úplně mužský, prořízl noční temnotu zaplněnou pokroucenými a nehybnými stíny stromů, které nijak nenaznačovaly přítomnost čehokoliv živého, natož člověka. Hustá mlha se svíjela nízko u země a v pozdních hodinách vypadala až nepřirozeně, spíše jako jezero černého inkoustu. Možná ona byla zdrojem toho prazvláštního zkreslení zvuků.

"Teď už je pozdě změnit názor", odpověděl druhý hlas, neméně zkreslený. "Navíc, od tebe nikdo nic takového neočekává. Myslím, že jsi zcela v bezpečí."

"Nejde o mé bezpečí. Nevím, zda je to ta správná cesta s ohledem na celou vesnici."

V odpověď přišlo chraplavé zasmání: "Ale vždyť právě pro ni je to ta nejlepší cesta. Pro všechny vesnice a jejich obyvatele. Jinak bychom tu nebyli!"

"Po tom, co provedl ve své vlastní zemi, už nemám tu jistotu. V jeho světě není místo pro shinobi a my jsme shinobi."

"Když se seká les, létají třísky!", druhý mluvčí vyštěkl. Už očividně ztrácel trpělivost, protože debata se zdála delší dobu točit v kruhu. "Jeho cesta přinese mír a řád všem, ať už běžným lidem, nebo shinobi. Pokračuj v plánu a kontaktuj své spojence!"

Na tento jasný pokyn rozhovor utichl a přesto, že ani zachvění sakurového lístku neprozradilo pohyb, bylo po chvíli jasné, že oba spiklenci jsou pryč. Dobře ukrytý zvěd ale neponechal nic náhodě a ještě dlouho vyčkával, než se odvážil opustit své stanoviště. Tato zpráva se musí do povolaných rukou dostat za každou cenu.

"Neříkám nic víc, než že kvůli zlovůli jednoho muže nemusí trpět celá země."

Lehce chraplavý hlas osmého Hokageho byl klidný, i když jeho slova visela ve vzduchu jako Damoklův meč a hrozila přilít oleje do ohně už tak dosti výbušné debaty, která v jeho pracovně probíhala. Sarutobi byl ale unaven a po dlouhých hodinách na něj doléhalo stáří, jako šelma, která tiše a trpělivě čekala, aby skolila svoji oběť. Chtěl dojít k řešení dřív, než seschne a plamen hádky by mohl konečně očistit diskuzi od zbytečných řečí.

"Pokud zasáhneme, musíme zasáhnout tvrdě, ale přesně a s rozmyslem a ne se přes Zemi Železa převalit jako ničivá vlna", dodal ještě a upřel oči na Akiko, hlavní soupeřku v tomto souboji vůlí.

"Kdyby šlo o zlovůli jednoho muže, nestála by proti nám teď do ocele zakovaná armáda", vyplivla Kazekage v odpověď a bouchla dlaní do kulatého stolu. "Oni ho podporují, sdílí jeho ideály a jeho přání s námi skoncovat, smést nás z povrchu země! A proto se nesmíme bát udělat jim totéž!"

Akiko se divoce rozhlížela po ostatních účastnících jednání a v očích ji žhnuly uhlíky hněvu. Sarutobi si zas a znovu připomněl, jak moc je podobná legendární Pakuře a to nejen díky jejím nebezpečným schopnostem, které samotný písek Země Větru měnily v království skla.

"Souhlasím", přidal se mladý Tsuchikage, "na hranicích mojí země stojí vojska, a pokud budeme příliš taktizovat, rozdupou to málo, co ještě Zem Kamene živí! Mám zodpovědnost k daimyovi a k prostému obyvatelstvu, nemůžu je nechat trpět, zatímco naši ninjové budou ve stínech vyčkávat na správný okamžik k útoku!"

"Shinobi", přerušil Tsuchikageho výlev Chojuro, šestý Mizukage, "by měl mít zodpovědnost ke všem lidem, ne jen obyvatelům své země. Chceš ochránit svůj lid a obratem totéž provést lidem ze Země Železa?"

Jeho hlas byl tichý a sípavý a přesto v něm byla obrovská a neochvějná autorita. Měl moc chladit horké hlavy a Hokage na svůj protějšek ze Země Vody pohlédl s povděkem. Sarutobi a Chojuro byli jediní, kdo zažil hrůzy poslední války shinobi a tyto zkušenosti, stejně jako jejich věk, z nich činily přirozené spojence.

Žár pohánějící Akiko byla ale příliš silný a už otevírala pusu k dalším divokým protestům, když v tom ji přerušilo nevrlé zavrčení. Oči všech přítomných se otočily k Raikagemu, který poslední hodinu téměř nepromluvil a jehož hlas by mohl rozhodnout trvající pat střetu starců a horkokrevného mládí.

"Shinobi by měl být také připraven na všechno," prohlásil s rozhodností "A", očima přejel osazenstvo stolu i jejich doprovod a znovu zavrčel. "Shinobi by měl být připraven na všechno a proto budeme také - budeme počítat s oběma variantami. Pokusíme se tvrdým úderem rozdrtit srdce našeho protivníka, ale pokud to boje neukončí, budeme připraveni na válku. Spojenectví pěti vesnic musí vytáhnout do boje v plném počtu!"